Zákon č. 463/1991 Sb.

ZÁKON

ze dne 29. října 1991

o životním minimu

ve znění zákona č. 10/1993 Sb., nařízení vlády
č. 81/1993 Sb., zákona č. 84/1993 Sb., nařízení vlády
č. 336/1993 Sb., nařízení vlády č. 245/1993 Sb.,
zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 281/1995 Sb.,
zákona č. 219/1996 Sb., zákona č. 123/1997 Sb.,
zákona č. 123/1997 Sb., nařízení vlády č. 56/2000 Sb.,
zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 333/2001 Sb.,
zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 438/2003 Sb.,
zákona č. 436/2004 Sb. a zákona č. 669/2004 Sb.

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

§1

Tento zákon stanoví životní minimum jako společensky uznanou minimální hranici příjmů občana, pod níž nastává stav jeho hmotné nouze.
[1]

§2

§2 (1) Životní potřeby občanů jsou uspokojovány především příjmy z výdělečné činnosti, výnosy z majetku a dávkami nemocenského a důchodového zabezpečení nebo jinými státními dávkami.

§2 (2) Občanům, jejichž příjmy nedosahují životního minima a kteří si nemohou tyto příjmy zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací, se poskytuje pomoc; způsob a formu poskytování, další podmínky a úroveň této pomoci stanoví zvláštní předpisy.

§3

§3 (1) Za životní minimum občana nebo občanů, jejichž příjmy se posuzují podle §4 společně, se považuje úhrn částek stanovených tímto zákonem k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost.

§3 (2) Za částku potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana se považuje

a) 1 690 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku,

b) 1 890 Kč, jde-li o dítě od 6 do 10 let věku,

c) 2 230 Kč, jde-li o dítě od 10 do 15 let věku,

d) 2 450 Kč, jde-li o nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku,

e) 2 320 Kč u ostatních občanů.

§3 (3) Za částku potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost se považuje

a) 1 780 Kč, jde-li o jednotlivce,

b) 2 320 Kč, žijí-li v domácnosti 2 osoby,

c) 2 880 Kč, žijí-li v domácnosti 3 nebo 4 osoby,

d) 3 230 Kč, žije-li v domácnosti 5 nebo více osob.

§3 (4) Žije-li v domácnosti více osob, jejichž příjmy se posuzují podle §4 společně, započítává se částka potřebná k úhradě nezbytných nákladů na domácnost pouze jednou. Zjišťuje-li se však životní minimum jedné z těchto osob, určí se součtem částky potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana a poměrné části částky potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost.

§4

§4 (1) Společně posuzovanými osobami jsou

a) nezaopatřené děti,

b) rodiče nezaopatřených dětí uvedených v písmenu a); za rodiče se považují i osoby, jimž byly nezaopatřené děti svěřeny do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, manžel rodiče nebo uvedené osoby, vdovec nebo vdova po rodiči nebo uvedené osobě a druh (družka) rodiče nebo uvedené osoby,

c) manželé nebo druh a družka, nevztahují-li se na ně písmena a) a b),

d) nezaopatřené děti nezaopatřených dětí uvedených v písmenu a),

pokud spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.[7]

§4 (2) K druhovi (družce) se jako ke společně posuzované osobě přihlíží, jen žije-li s oprávněnou osobou nebo s osobou uvedenou v odstavci 1 alespoň 3 měsíce.

§4 (3) Společně posuzovanými osobami podle odstavce 1 jsou i osoby, které se přechodně z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání, zdravotních nebo pracovních zdržují mimo místo, kde jsou hlášeny k trvalému pobytu.

§4 (4) Osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, se v kalendářním měsíci nepovažuje za osobu společně posuzovanou, pokud tato skutečnost trvala po celý kalendářní měsíc.

§4 (5) Osoba, která koná vojenskou základní (náhradní) službu v Armádě České republiky nebo civilní službu, se po dobu trvání této služby nepovažuje za osobu společně posuzovanou.

§5

Nezaopatřenost dítěte se pro účely tohoto zákona posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře.
[8]

§6

§6 (1) Za příjem se považují

a) z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a nejsou přitom od této daně osvobozeny, tyto příjmy:

1. příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky uvedené v §6 odst. 1 a 10 zákona o daních z příjmů,[9]

2. příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti uvedené v §7 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů,

3. příjmy z kapitálového majetku uvedené v §8 odst. 1 písm. a) až e) a písm. g) zákona o daních z příjmů,

4. příjmy z pronájmu podle §9 zákona o daních z příjmů,

5. ostatní příjmy uvedené v §10 odst. 1 písm. a) až g) zákona o daních z příjmů,

a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, po odpočtu daně z příjmů a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, pokud nebyly pojistné a příspěvek zahrnuty do těchto výdajů; příjmy z podnikání jsou však u osoby, která je poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální částkou podle §7a zákona o daních z příjmů, předpokládané příjmy, a výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení jsou předpokládané výdaje, na jejichž základě byla stanovena daň paušální částkou,

b) z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a jsou osvobozeny od této daně, jsou to příjmy uvedené v §4 odst. 1 písm.a), b), e), ch), k), jde-li o stipendia ze státního rozpočtu, podpory a příspěvky z prostředků nadací a občanských sdružení, s výjimkou jednorázových věcných plnění, l) až s), v), w) a y) a v §6 odst. 9 písm. j), l), m), p) a s) zákona o daních z příjmů, a to ve výši po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, které se pro tento účel stanoví obdobně jako takové výdaje pro určení základu daně podle §5 zákona o daních z příjmů,

c) peněžité dávky nemocenského pojištění (péče) a důchodového zabezpečení,

d) podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,[10]

e) plnění z pojištění pro případ dožití určitého věku,

f) příjmy ze zahraničí, obdobné příjmům uvedeným v písmenech a) až d) v částce, v jaké byly vyplaceny, popřípadě po odpočtu výdajů, daní, pojistného a příspěvku uvedených v písmenech a) a b),

g) výživné a příspěvek na výživu rozvedeného manžela a neprovdané matce,

h) dávky státní sociální podpory a dávky sociální péče, s výjimkou jednorázových dávek a dávek poskytovaných vzhledem ke zdravotnímu stavu bez ohledu na sociální potřebnost,

i) mzdové nároky podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů,[10a] a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval,

j) další opakující se nebo pravidelné příjmy.

§6 (2) Za příjem se nepovažuje část sociálního příplatku a příspěvku na úhradu potřeb dítěte[11] náležející ze zdravotních důvodů,[11] daňový bonus[12] a zvýšení důchodu pro bezmocnost.

§6 (3) Za příjem za kalendářní měsíc se u osoby, která má příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) bodu 2, považuje

a) částka odpovídající měsíčnímu průměru za období uvedené v daňovém přiznání za předchozí zdaňovací období zahrnující kalendářní měsíce, v nichž byla alespoň po část měsíce vykonávána činnost, z níž měla osoba příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) bodu 2,

b) částka odpovídající jedné dvanáctině příjmů poplatníka daně z příjmů stanovené paušální částkou podle §7a zákona o daních z příjmů,

nejméně však částka ve výši životního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem a žije v domácnosti sama. U osoby, která má příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) bodu 2 a ještě za předchozí zdaňovací období nepodala přiznání k dani z příjmů a která není poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální částkou, se vychází z těchto příjmů za zdaňovací období předcházející takovému období, nejméně však z částky ve výši životního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem a žije v domácnosti sama.

§6 (4) Zjišťuje-li se příjem v průběhu kalendářního roku, v němž osoba začala vykonávat činnost, z níž měla příjem uvedený v odstavci 1 písm. a) bod 2, popřípadě v následujícím kalendářním roce do doby, než bylo podáno přiznání k dani z příjmů za zdaňovací období, v němž osoba začala vykonávat tuto činnost, a u osoby, která vykonávala tuto činnost, avšak není povinna podat přiznání k dani z příjmů, je příjmem z této činnosti částka určená touto osobou, nejméně však částka ve výši životního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem a žije v domácnosti sama.

§6 (5) Je-li příjem uvedený v odstavci 1 vyplácen v cizí měně, přepočte se na českou měnu podle příslušného kursu vyhlášeného Českou národní bankou platného k prvnímu dni období, za které se zjišťuje příjem, není-li dále stanoveno jinak. Pro přepočet měn, u nichž Česká národní banka nevyhlašuje příslušný kurs, se použije kurs této měny obvykle používaný bankami v České republice k prvnímu dni období, za které se zjišťuje příjem. Je-li příjem vyplacený v cizí měně předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů, přepočte se na českou měnu způsobem platným pro účely daně z příjmů, a to v případech, kdy je obdobím, za něž se příjem zjišťuje, kalendářní rok.

§7

§7 (1) Částky životního minima stanovené v §3 odst. 2 a 3 vláda zvyšuje nařízením v pravidelném termínu od 1. ledna, a to podle skutečného růstu nákladů na výživu a na ostatní základní osobní potřeby a nákladů na domácnost vyjádřeného růstem příslušných indexů spotřebitelských cen za domácnosti celkem ve stanoveném rozhodném období; zvýšení částek životního minima v uvedeném termínu nemusí vláda stanovit, pokud úhrnný index spotřebitelských cen za domácnosti celkem vzroste od prvního měsíce rozhodného období o méně než 2 %.

§7 (2) Vláda může nařízením částky životního minima stanovené v §3 odst. 2 a 3 zvýšit též v mimořádném termínu, pokud úhrnný index spotřebitelských cen za domácnosti celkem vzroste od počátku rozhodného období aspoň o 10 %.

§7 (3) Rozhodné období podle odstavců 1 a 2 se určuje tak, že prvním měsícem tohoto období je kalendářní měsíc následující po posledním měsíci předchozího rozhodného období při posledním zvýšení částek životního minima a posledním měsícem rozhodného období pro zvýšení částek životního minima

a) v pravidelném termínu je září kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku zvýšení částek životního minima,

b) v mimořádném termínu je kalendářní měsíc započtený po splnění podmínky podle odstavce 2 jako poslední.

§7 (4) Růst úhrnného indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem a růst příslušných indexů spotřebitelských cen za domácnosti celkem, které vyjadřují zvýšení nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby a nákladů na domácnost, se zjišťuje z údajů Českého statistického úřadu.

§8

Zrušují se §139 až 142 a §182 odst. 1 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

§9
Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

* * *

Na základě nařízení vlády č. 336/1993 Sb. se od 1. února 1994 zvyšují částky životního minima a některé sociální dávky.

Na základě nařízení vlády č. 245/1994 Sb. se od 1. ledna 1995 zvyšují částky životního minima a dávky pěstounské péče.

* * *
Článek XXVII zákona č. 118/1995 Sb. zní:
Čl. XXVII
Přechodná ustanovení

(1) Nároky na náhradu příjmu osobám samostatně výdělečně činným, které vznikly přede dnem 1. ledna 1996, se posuzují podle předpisů platných před tímto dnem a náhrady příjmu vyplácejí orgány, které byly k výplatě příslušné podle předpisů platných před 1. lednem 1996.

(2) Nároky na dávky sociální péče podmíněné sociální potřebností poskytované ke dni 1. ledna 1996 podle zákona o sociální potřebnosti[1] se posuzují od 1. ledna 1996 se zřetelem na čl. XI tohoto zákona.

* * *
Článek VI zákona č. 271/2001 Sb. zní:
Čl. VI
Přechodné ustanovení

Při prvním zvýšení částek životního minima podle tohoto zákona je prvním měsícem rozhodného období kalendářní měsíc, ve kterém došlo k poslednímu zvýšení částek životního minima před 1. lednem 2002.

Poznámky:

[1] Čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, uvozené ústavním zákonem Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č. 23/1991 Sb.

[7] §115 občanského zákoníku.

[8] §11 až 16 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

[9] Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb. a zákona č. 87/1995 Sb.

[10] Zákon č. 435/2004Sb., o zaměstnanosti.

[10a]Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů.

[11]§22 odst. 1 a §37 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění zákona č. 242/1997 Sb.


[12] § 4 odst. 1 písm. zm) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.